Jak jsem se zamilovala do německého ovčáka!!!

Když mi bylo 10 let,  pracovala moje máma v bytovém družstvu. Občas měla  za povinnost navštěvovat a kontrolovat byty. Když jednou šla na kontrolu bytu, našla na parkovišti asi roční fenku Německého ovčáka, fenka byla krásná, černá se znaky. Lidé tvrdili, že tam pobíhala už týden. Tak to mámě nedalo a vzala si ji do práce. Dle veterináře ji byl asi rok. Věděli jsme, že se zanedlouho budeme stěhovat do domku se zahradou, tak jsme si ji nechali. Dostala jméno Ketty. Prožila jsem s ní společně mé dětství. Byla opravdu nesmírně hodná, věrná, každý den na mě čekala až přijdu ze školy. Věděla nebo tušila, že jsem na cestě a číhala mě za plotem. Opravdu úžasný společník. Bohužel, tyto časy nemohly trvat věčně a ve 12 letech jejího života umřela.

Tak jsme hned hledali náhradu a našli jsme super chovatelku – Martinu Vondruškovou z Kladna – Rozdělova a koupili jsme si fenku opět Německého ovčáka – jmenovala se Bonnie Daxis a měla i průkaz původu.  Ale  zase jsme ji začali říkat Ketty.

Začala jsem pravidelně chodit na výcvik. Společně jsme podnikali obrany, stopy  a samozřejmě poslušnost. Také jsme se zúčastnili i několika zkoušek. Opět to byla dobrá kamarádka a věrný pes. Bohužel i tak čas opět letěl, že když jí bylo necelých 11 let, zas nás opustila.

Nyní už máme v pořadí třetí fenku a jmenuje se Frencis Ketty Daxis. U téhle fenky jsme si jméno Ketty už nechali zaspat i do průkazu původu.  Opět ji máme od chovatelky Martiny Vondruškové, byli jsme na připravení od začátku jejího narození.

Začala jsem být důslednější na výcvik jak na poslušnost, tak i na obrany a stopy.  Chtěla jsem mít jednou svojí chovnou stanici a vychovat si další  fenu do naší rodiny.

Také jsme se zúčastnili několik  výstav, které vždy dopadli podle našich představ. Zkoušky pro splnění chovu jsem splnila a poté ukončila bonitací. Tudíž jsem byla zařazena do výběrového chovu.

Pak už mi stačilo zařídit si jméno chovné stanice a začít se dívat po krycích psech.

Tudíž vznikla chovná stanice ASSIA DAX.

Za všechno samozřejmě vděčím mojí chovatelce, která se nám věnovala a podnikala s námi výstavy a další různé akce.

Na závěr musím říct, že německý ovčák je nejkrásnější a nejchytřejší plemeno  co jsem kdy poznala  a budu mu věrná po celý život.